10 nejčastějších mýtů o zácpě

Felizardo N. Gatcheco, MD, MSc, FPPS, FPSPGHAN

• Dětský gastroenterolog a klinický epidemiolog
• Central Medical University of Manila & Metro Hospital of Manila, Filipíny

Zácpa může být v závislosti na etiologii organická (způsobená anatomickými změnami, včetně Hirschsprungovy choroby, endokrinních poruch, jako je hypotyreóza) nebo nejčastěji funkční (bez diagnostikovaných anatomických, biochemických nebo fyziologických patologických změn).

Největší výzvou zůstává management (prevence, diagnostika a léčba) zácpy u dětí. Tvorba stolice správné konzistence, stimulace střevní motility a řešení psychosociálních problémů jsou nejdůležitějšími cíli při léčbě zácpy.

K řešení výše uvedených problémů byla vydána řada pokynů, které mohou pomoci při diagnostice a léčbě funkční zácpy.

Bohužel i přes jasně definované pokyny pro léčbu zácpy stále existují neověřené léčebné postupy, které nejen komplikují a prodlužují příznaky zácpy u dětí, ale také zvyšují úzkost.

Tento článek si klade za cíl pomoci odstranit takové léčebné vzorce a chování jak u rodičů, tak u odborné veřejnosti.

Zde je 10 nejčastějších mýtů o zácpě:

1. Kojenec by měl mít stolici každý den.

Kojenci a děti by měli mít stolici každý druhý den nebo i jen 2-3x týdně. Dokud je vyprazdňování pohodlné a bezproblémové a stolice není tvrdá, můžeme to považovat za přijatelnou normu.

2. Rentgenové vyšetření břicha by mělo být zařazeno do seznamu povinných vyšetření u dětí se zácpou.

Běžný rentgen břicha při diagnostice funkční zácpy není indikován. Může se však provést, pokud existuje podezření na impakci stolice a když je fyzikální vyšetření nemožné nebo nespolehlivé.

3. Zvýšený příjem vody ve stravě pomáhá léčit zácpu.

Bohužel účinnost podobných praktik nebyla nikdy prokázána. Současné pokyny pro děti se zácpou doporučují udržovat normální příjem vody odpovídající věku dítěte.

4. Zácpu lze léčit větším množstvím vlákniny ve stravě.

Zatím neexistuje žádná potvrzená účinnost tohoto předpokladu. Vlákninu se doporučuje konzumovat v normálním množství.

5. Doporučení ředit náhradní kojeneckou mléčnou výživu u kojenců, kteří jí užívají.

Výše uvedená metoda nemá potvrzenou účinnost ani prokázanou bezpečnost použití. Může dokonce ohrozit příjem správně vyvážených živin u kojenců.

6. K vyvolání defekace lze pravidelně používat čípky proti zácpě.

Příliš časté používání čípků může být nebezpečné, návykové a dokonce traumatické. Čípky mohou být způsobem, jak vyčistit střeva od fekálních usazenin, ale ne pro každodenní použití.

7. Pravidelné užívání laxativ (laktulózy) může být návykové, a tedy nebezpečné.

Laktulóza – pokud je podávána ve správné dávce a ve správných časových intervalech – je bezpečná a účinná. Může být podáván po delší dobu, dokud zácpa nezmizí*.

(*Zavádění laktulózy do terapeutické léčby zácpy je nutné konzultovat s lékařem)

8. Probiotika mohou vyléčit zácpu.

Bohužel zatím neexistují žádná data potvrzující tuto tezi, proto neexistují žádná doporučení v použití této metody léčby. K dnešnímu dni nejsou důkazy zatím dostatečně spolehlivé pro rutinní používání probiotik, ať už jako doplňkové nebo primární léčby.

9. Zácpa je nebezpečná, protože může vést k perforaci střev nebo vstřebání toxinů, což může vést až ke smrti.

Takové „potenciální“ důsledky zácpy nebyly prokázány, ale často způsobují zbytečný strach, úzkost a nesprávné pochopení problému.

10. Pro prevenci zácpy se doporučuje začít s nácvikem na nočník před rokem věku dítěte.

I když je nácvik na nočník důležitý pro prevenci zácpy, jeho pravidelné provádění u všech děti do 1 roku může být škodlivé.

Začátek učení se používat toaletu je dán vývojovou připraveností dítěte, která se může objevit mezi 2.–4. rokem života. Za pozornost stojí přítomnost několika potřebných motorických a behaviorálních parametrů u dítěte.

Komunikace pro odborníky ve zdravotnictví

Velmi důležitou součástí strategie celkového zvládání zácpy je kromě racionální a správné diagnostiky a léčby také demystifikace zácpy. Zásadní význam má vzdělávání a poradenství a odborníci ve zdravotnictví by se měli moudře a vědecky zabývat zdroji obav a zmatků, které pečovatelé postiženého kojence nebo dítěte mají.